Himalaya 2010 - Den 12.
Den 12. – 12. 10. 2010, Káthmándú /Nepál/ - Zhangmu /Čína/, cca 140 km
Opět nás čekají hranice. Julián opatrně naznačuje, že cesta nebude zrovna nejlepší a nejpozději před půl třetí odpoledne musíme být již na čínské straně hranice, jinak dnes neprojdeme. Vyjíždíme proto brzy po ránu. Julián nelhal. Už při výjezdu z města není cesta dobrá, a to zejména proto, že tam momentálně žádná cesta není. Výpadovka z města je jen místo bez domů, kudy se dá projet. Za městem už je to lepší, objevuje se silnice a ubývá dopravy. Jedeme v podstatě sami. Je hezky slunečno, modré nebe a kolem plno zeleně. Cestou stále stoupáme po úzké silnici vzhůru do hor. I ty jsou zelené a plné vody. Co kopec, to vodopád. Ovšem nezřídka to voda bere přímo přes cestu. V jednom takovém místě jsme se zasekli s mikrobusem, museli vyskákat do vody a vytlačit ho. I motorky to tu měly pěkně dobrodružné, což Zdeňka zdokumentovala a aby to stihla, musela nejprve prozkoumat terén a studenou vodou sama proběhnout obutá. Přejezd vody naštěstí všichni ustáli bez úhony a mohlo se pokračovat dál. Cesta je tu ve svahu a místy je zasypaná kamením z hor, které strhnou monzuny a často s sebou berou i kusy cesty. Tu pak musí každý rok znovu a znovu obnovovat. Nejsou tu žádná svodidla, a tak je adrenalinovým zážitkem i vyhýbání se protijedoucím autobusům, při kterých jen balancujete na hraně cesty pod kterou je strmý sráz dolů do údolí.
I přes různá příkoří cesty jsme se na hranice dostali včas a kupodivu i jedna dvě vyřídili veškeré formality spojené s přechodem z nepálské strany. Mezitím se nám začali na mikrobus lepit místní lidé. Obsypali jej a zvědavě koukali dovnitř. Bylo to trochu děsivé. Co chtějí? To se ukázalo záhy. Nalepená fronta lidí na autu byli místní nosiči zavazadel s tím, že kdo dřív přijde, ten dřív nese a má výdělek. Na zavazadla se vrhli a začali si je kupit na záda. Většinou se jednalo o ženy. Nebylo výjimkou, že si na záda naložily dva kufry a na to ještě posadily svoje děti. K tomu v ruce kabelku, na nohou maximálně ošmajdané žabky a mastily to do strmého kopce, že jsme jim sotva stačili. I když i my jsme měli naloženo, z busu jsme museli pobrat vše mimo kufrů. Na každém tak vyselo několik batohů a tašek. Přes čáru se přecházelo pěšky. Kus do kopce a potom z nepálského svahu na čínský přes most nad řekou. Na čínské straně jsme dostali na dobu pobytu v Tibetu nového „průvodce“ a čekali než se všichni sejdeme. Motorky šly chvíli za námi. Ano šly, resp. řidiči si je museli přes dlouhý most do Číny hezky odtlačit, žádné startování a jízda v hraničním prostoru. Následuje společný průchod pasovou kontrolou s důkladnou prohlídkou všech kufrů. Neprošel pouze Zdeňkův knižní průvodce Čínou, ve kterém byl na mapě Tibet barevně odlišen, a tak mu úředník mapu z průvodce prostě vytrhl. Po kontrole se nosiči opět chopili kufrů, my zbytku zavazadel a funěli dál do příkrého kopce k novému autobusu, který stál až v zóně, kde není třeba hraniční povolení. Z pohledu středoevropského netrénovaného nosiče zavazadel to bylo k busu dost daleko, ale zvládli jsme to. Řidiči tou dobou procházeli vstupní kontrolou s motorkami. Úředníci byli zprvu velice komisní, ale při pohledu na tolik H-D motorek zjihli, začali se smát a místo prohlídky motorky spíš jen nadšeně obdivovali. Jinak na hranici bylo dost plno. Všechno zboží z náklaďáků se tu překládá a přes hranici jej přenáší nosiči, žádná technika. Prohýbají se tu pod ohromnými pytli nákladu, které jsme nebyli schopni z legrace ani trochu nadzvednout.
Do hotelu je to z hranic už jenom kousek, ale i tak jsme přijeli až večer. Zejména proto, že je tu časový posun o tři hodiny dopředu /jednotný čas řízený dle Pekingu/. Nocovali jsme ve městě Zhangmu na dohled od hranic. Malé městečko ve strmých kopcích, kde jsou mimo pár hotelů jen samé veřejné domy a jiné podniky s červenými lucerničkami.
Cestou jsme dnes povyskočili z Káthmándú – cca 1.500 m.n.m. do Zhangmu- cca 2.400 m.n.m.
