Odjezd stanoven na devátou, ale už kolem sedmé slídili někteří nedočkavci kolem motorek. Byl stanoven zavazadlový limit, takže do auta se všechny tašky vešly v pohodě. Místní ještě využívali situace a vraceli se domů pro zapomenuté věci. Vyrážíme dle plánu, na hranice s Polskem je to asi pět minut. Hraniční přechod Kudowa Zdroj. Ačkoli to bylo na hranice coby kamenem dohodil, cestou se nám stihl ztratit Šťoural. Čekáme na něj za hranicí už i s Dobrou, dělá se strašné vedro. Jakmile nás dojel Šťoural, který se neztratil, ale bral to přes lékárnu, frčíme, abychom ujeli co nejvíc než sluníčko pořádně zatopí. Na oběd stavíme v nějakém motorestu, část přes hodinu čeká na objednané jídlo /tradice začíná/. Cesta dobrá až na Vratislav, tam byly silnice v příšerném stavu, mezi dírami a výmoly se ani nedalo kličkovat. Prostěěě se to museelooo předrncat. Mimo město prodávají kolem cest borůvky a houby, a to jen lišky. Vesničky jsou upravené, kolem měst se hodně staví. V klídku dojíždíme kolem 19 hodiny do varšavského hotelu /nevím co z toho je název, tak to píšu celé/ Ožarów Mazowiecky Warszawa, Best Wester Hotel Mazurkas. Zní to sice jako zaklínadlo, ale hotel je to moc hezký. Kukroš vyráží po večeři vyměnit Dobru za Allaina, takže nejprve nádraží, potom letiště a sraz s ostatními v deset na parkovišti u motorek. A bylo veselo. Radost ze setkání i kombinace kýbl ledu, teplý Jack v lahvi a teplý Red Bull v plechu udělali své. Pokud se tedy někdo potom ke spánku ukládal do skříně, bylo to omluvitelné. Hlavní je, že na zdar cesty bylo připito.
