Ráno nás při odjezdu přišla vyprovodit na parkoviště snad celá hotelová kuchyně. Naposledy kuchařům zamávat a hurá na cestu. Kvůli počasí se opět snažíme ujet co nejvíce před polednem. Silnice nic moc. Jeden proud pro každý směr, ale není neobvyklé, že na silnici jedou vedle sebe tři auta, a to včetně kamionů. S předpisy si tu hlavu moc nelámou. Začínáme míjet dosti kýčové zahrádky. Na každém druhém sloupku či komínu mají sádrové čápi. Brr… Ovšem za chvíli „cože!?!“. Oni nejsou vůbec sádroví!!!! Tolik čápů jsme v životě neviděli. Hnízda měli snad na každém vyvýšeném místě, létali nám nad hlavami a zobali nějaké čapí dobroty na okolních polích. Po druhé hodině jsme zakotvili u jezera v Augustowě v hotelu Warszawa. Osvěžit se a pojíst něco dobrého. Tedy pokud jste si nedali bufet, přes hodinu a půl si počkat na něco dobrého. Po páté krásně odpočatí jedeme dál. Sluníčko už tolik nepálí a rozpálený asfalt, který před polednem na silnicích tekl, snad už ztuhl. Do Litvy přes hraniční přechod Budzisko. Část cesty po dálnici, ovšem pak následuje objížďka, a to s velkým prašným „o“. Polní cestou skrz vesnice s jednobarevnými šedými domky. Sem tam kráva, které chodí místní dojit přímo na pole. Po deváté místního času přijíždíme do Kaunasu. Kukroš opět vybral nádherný hotel – Best Western Santakos, nově moderně rekonstruovaný hotel z průmyslové budovy a továrny.
