29.9.2004 Milwaukee - Chicago
Přespali jsme v hotelu Astor, každý z něj má nějaký osobitý zážitek. Nám foukalo do pokoje skrz okna. Horečky měly niagarový záchod apod.. V lobby se servírovala skromná, ale za to velice sladká snídaně. Odjezd na 9h, ale se zpožděním, neboť teprve na devátou šel Nikola na snídani. Poté jsme vyrazili podívat se na původní HD továrnu. Bohužel tam nebyla žádná tour, tak jsme se alespoň venku vyfotografovali. Na zpáteční cestu se naše skupina rozdělila na dvě části. Jedna jela zpět po dálnici se zastávkou u HD dealera a ta druhá se vydala zpět podél Michiganského jezera. Bylo to 9 motorek a auto /Pokory, Horečky, Pavel, Martin, Šumák, Nikola a žluté batůžky/. Zprvu se jelo podle mapy a pak dle Nikolovy GPS. Cesta to byla moc příjemná. Všichni se kochali výhledem na jezero a na americké domečky. Vzali jsme to i přes okraj Milwaukského harlemu. Na oběd jsem se stavili v restauraci naproti krematoriu. Ale vařili tam dobře, jen jim chvíli trvalo než to přinesli. Měli nás tam za jugoslávce. Cestou pauza na vyhlídce na jezero. Všichni se tam vyvalili na trávu a Julka dokonce usnula. Jen jednou jsme malinko zabloudili, ale hned jsme se našli. Do hotelu jsme dorazili po půl páté. První skupina dorazila prý asi hodinu a půl před námi a stáli i dost dlouho v dopravní zácpě /tady se totiž nesmí na motorkách předjíždět kolona aut/. To nám se jelo moc hezky. Jirkovi není moc dobře, asi nastydnul včera při té první jízdě.
Na 17.20 hod. byl sraz v lobby. Vyráželo se do města. Otázka: jak a kam? Jirka chtěl do centra na motorce. Filip chtěl k dealerovi jakkoliv. Nasedli jsme do auta, pak opět vysedli a šli na vlak.Vyrazili jsme do Chicagského China townu. Po modré na Washington a tam přestoupit na červenou a jet na Cermak – Chinatown. Dorazili jsme tam až za tmy. Trochu obavy zda tam máme vůbec jít. Zvědavost a hlad zvítězily. Cestou se na nás divně dívali a sem tam se nás chytl žebrající černoušek. Prošli jsme bránou a celou ulicí sem a tam. Hezky jsme se drželi pohromadě a sledovali, zda jsou v dohledu ještě nějaké bílé tváře. Pak jsme si vybrali restauraci kousek od metra. Horečka si popovídal čínsky s obsluhou. Dali jsme si každý něco jiného a postupně vše ochutnali. Bylo to ňam ňam. K tomu jsem pili jasmínový čaj, neb neměli licenci na prodej alkoholu. Po deváté jsme se vydali zpět. Nikola si cestou koupil nový nůž. Cestou zpět nám nadával nějaký černoch, že mu nedáme ani 75 centů a já nevím co ještě. Obezřetně jsme projeli celou cestu zpět. Na přestupu na Washington zpíval nějaký černoušek "My Girl". Po modré až k hotelu na Cumberland. Dobrodružný noční výlet jsme přežili bez úhony.
Počasí slunečné a nádhera na motorku, cca 22 St.
Počet km 151.
