5 - Deník expedice po cestě cest ROUTE 66

30.9.2004 Chicago - Springfield
Z Chicaga jsme vyjížděli v „9 hodin“. Po 294 south, toll c 40, na Ogden avenue, tam na nás čekal Bob „Senklár“ Cejka. Syn českých emigrantů, kterého při vykládání motorek potkali kluci na letišti. Pošle nám potom fotky a článek z novin, který o tom napsal. Ten nás vyvedl na Joliet avenue odkud začíná Route 66, je tam Café route 66. Chvíli jsme jeli po dálnici a u pumpy si dali pauzu. V jednom městečku jsem viděli otevřený padací most, maxi, super pohled. Dále po south 53. Ve Willmingtonu zastávka u café a sochy Gemini Gianta. No, myslely jsme, že ta socha bude vyšší. Kýčům zdar! A jedeme dál. Kopírujeme trasu dálnice a z druhé strany koleje, celou cestou jsme viděli jen jeden vlak. Kolem tratě dvě řady sloupů vedení. Jedny funkční a jedny staré s popraskanými dráty. Jednou jsme také skončili u závor, trať vedla na štorc přes křižovatku, tak že byly zavřené závory z dvou stran. Jel tudy nekonečný vlak. Nervní kamion pak málem sejmul motorky. Dále přes Wrightwood City. Cestou kolem jsou kukuřičná pole a momentálně mají období sklizně. Cestou jsme též minuli historickou čerpací stanici s červenými stojany. Oběd jsme si dali v Subway. Další zastávka byla v Towandě, tam část původní Route 66, ptačí budka Route 66, řeč s dědou s jablkama. Přes Bloomington a zastávka v Atlantě. Tam nám přišla naproti babička z místní knihovny před kterou jsme zastavili. Knihovna je 96 let starý a to je na Ameriku skoro jako gotika. Přivítala nás a dala nám letáčky o městě a v košíčku nabídla suvenýry, tužky s nápisem Welcome to Atlanta a různé americké vlaječky. Jala se nám vyprávět o historii a „pamětihodnostech“ města. Vrhla se na žlutého baťůžka s chobotnicí, jinak Lálina, že vypadá přesně jako její vnuk. Byli moc šťastní, že jsem se u nich zastavili. Na vlastních HD a z Evropy jsme prostě rarity. Městečko má 1800 obyvatel, z čehož 10 má harleye. Vyfotili jsme ji s „vnukem“, že jí fotku pak pošleme. Většinou se tam všichni vyvalili na trávník a odpočívali. Babička byla moc milá a měla tričko s žabičkama. Omlouvala se, že pro nás nemají nic k jídlu, neb nevěděli, že přijedeme. Rozloučili jsme se a pokračovali do Lincolnu. Za ním se odbočovalo na 150, ale cestou jsme ztratili Allaina. Volali jsme mu vysílačkou, ale “ručník“ nebyl v dosahu. Posléze dorazili v pohodě. Hurá do Springfieldu. Snad je to ten, kde bydlí Simpsonovi. Ubytování v motelu Red roof inn.
Cestou jsme viděli dva stávkující pracovníky stavebnin. Pokorám na křižovatce klekla motorka, ale naštěstí to Allain s Honzou dali dohromady. Prkotina jak pro koho.
Večer jsme se vydali na večeři. Dlouho jsme nic nemohli najít. Pak jsme našli Grill steak sport house a přežrali jsme se. Mají tu všude maxi porce.

Teplota 24, sluníčko pálí do obličejů jako čert.
Najeto 320 km

Strana: 1 2 3 Další