9 - Deník expedice po cestě cest ROUTE 66

4.10.2004 Oklahoma - Amarillo
V noci byla příšerná bouřka s velice prudkým deštěm, hromy a blesky. Ráno to vypadalo líp, jen se začalo nasedat, začalo pršet. Během chvíle lilo. Šup do goratexu. Byl to příšerný liják. No, cesta se vším všudy. Zastávka u Oklahoma Czech Inc., Yukon nějaké české centrum a hospoda, ale zavřené. Pomalované lidovými motivy a obrázkem Prahy. Před tím stojí busta Václava Havla. Pořád leje. Pršet přestalo asi po 50 minutách. V El Renu. Viděli jsme dvě duhy. Jedeme tankovat. Allain zjistil, že v hotelu zapoměl mikinu i s vysílačkou v kapse. Tedy ručník zmizel z příjmu. Chceme vyjet, ale jeden v-road má problém. Hledají co se děje a po chvíli zjistili, že Jindřich do motorky natankoval diesel. Ještě, že jsme stáli hned vedle servisu. Byla tedy servisní pauza. Jindřich překřtěn na Diesla. Boďu bolí palec u nohy. V nemocnici neřekl, že ho to bolí. Přejíždíme Calumet a stavujeme se v indiánském obchodě. Krajina se pozvolna mění. Červená země, různé rokliny. Jedeme přes území indiánského kmene Cherokee. Přes South Canadian River je dlouhý most se žlutými oblouky a vede přes údolí s mokřinami. Velcí oranžoví motýli. Potkáváme už o něco víc motorek. Clinton – Route 66 muzeum. Opět útok na gift shop. Jak se stavěla route, kudy vede, baby rattles, auta, restaurace, muzika, krátký film. Uzavřený most a místní nám poradil objížďku velmi dobrodružnou. Velice prašnou cestou. Skoro nebylo motorky vidět. Elk city, motorky na křižovatkách neudrží formaci. Krátké intervaly. North folk red river. Vjíždíme to Texasu. U drop in, stará benzinka art deco, s věží, jedna z prvních postavené na route. Od slavného architekta. Foto u Texas monumentu. Celou cestu jsou velké peřinovité mraky. Je hrozně daleko vidět. Placka, červená země, prérie. Jen ten indián tam chybí. Mraky jsou nízko. Vypadá to jak když je nebe placaté a mezi zemí je jen málo místa. Malé kaňonky. V 18.30 míjíme šikmou vodárenskou věž v Texasu, Groom. Začíná kapat a pršet. Rozpršelo se pěkně. Kačka jede v autě. Míříme do Amarila. Nad námi nízko přistávají stíhačky. Wow!
Hotel je hned vedle steak housu. Vypadá jako westernová ulička. Je kovbojsky zařízený. Obrázky, deky jako z hovězí kůže, dveře do koupelny – lítačky jako do saloonu. Všichni jdeme na steak. Pokud sníš kilový steak za půl hodiny máš ho zdarma. To byla původní informace. Chytil se Šumák a Allain za vydatného povzbuzování. Nejprve museli podepsat smlouvu. Radka to četla. Musejí zbouchnout celé menu, tj. krevetový koktejl, salát, housku, bramboru a 72 oz steak. Ale šli do toho. Další podmínka. Mají na to hodinu. S chutí do jídla, ale kolem půl už věděli, že to nepůjde. Šumák se statečněji držel. Snědl vše až na bramboru a kusanec masa. Steak měl 2,2 kg. Kdyby to věděli, tak by do toho nešli. Na útratu jsme se složili Kačce do klobouku. Prohráli, a tak steak stál 50 dolarů. Hospoda je vyzdobená trofejemi a v country a kovbojském stylu. Při odchodu se všichni fotili u medvěda a na maxi houpacím křesle a taky naplněné břuchy. Kluci budou mít těžkou noc. Do postele je to pouze přes ulici. Celý den se jelo dobře, mimo rána, kdy lilo a lilo i poslednich 30 km.

Počasí, chladno, pod mrakem asi 15 st.
Najeto 460 km

Strana: 1 2 3 4 Další