14 - Deník expedice po cestě cest ROUTE 66

9.10.2004 Gallup - Flagstaff
Tak to upíři nebyli. Byli to nějací hodní lidé. Horečka taky dostal náramek a nový pásek. Prý si s nimi dobře pokecali. Ještě je chytli na snídani. „Upíři“ na sobě měli Route 66 tričko a tu erární mikinu. Pak se ještě loučili venku. Pat a John Abel, chce, abychom mu poslali znak chapteru a SPZ. Vyjíždíme po deváté. Na reklamním sloupu seděli tři havrani. Kačka přejmenovala Abuquerque na Abukuku.
Jedeme kolem jeskyní ozdobených bakelitovými zvířátky a týpí. Upoutávky na indiánský giftshop, trading post. Panenky kachina dols. Kolem jsou kaňonky s řekou. Ty jsou ale dost vyschlé. Tady není moc vody. Jedeme po té náhorní plošině. Není nic moc vidět. Po Route 66 se vlníme sem tam kolem dálnice.
Zajíždíme do přírodního parku Petrified forest national park. Nejprve zastávka v souvenir schopu. Vstup 5 dolarů za motorku a 10 za auto. Zkamenělé stromy. Spousta vyhlídek. Jen čumíme. Kde se vzalo tu se vzalo údolí s červenými kopečky. Barevně pruhované masivy. Podle vrstev minerálů. Bizardní tvary, jak hornina eroduje.
V dalším údolíčku jsou šedohnědé kopečky s výraznými červenými pruhy. Prostě nádhera. Další jsou žluto sivé. Hezky barevné.
Newspaper rock. Na kamenech vyryté obrazce od indiánů. Různé postavy, zvířata a symboly. Super. Byl na to namířený dalekohled. Wow.
Zkamenělé stromy. Jasper and Christal Forest. Nádhera. Je to naprostý šutr. A je krásně různobarevný. To je způsobené minerály, které jsou ve vodě. Nesmí se nic odnášet. Ani pidikousky. Ročně je ukradeno na 12 tun těchto stromů. I proto jsou u vstupenek žluté udávací papírky. Tam se má zapsat pokud jste viděli někoho provádět něco co parku škodí. Je tam i hot linka. Kontrola na výjezdu. Chlapík si myslel, že jedou Hells angels nebo tak něco. Ne, jsou to jen turisti z České republiky.
Jedeme dál. Opět otevřené pláně. Jsou tam vidět větrné výry. Malá tornáda. Písek se točí ve spirále v dost vysokém sloupci. Cestou jsme jich pak viděli ještě několik. Hu.
Projíždíme kolem wigwam motelu. Pokoje ve tvaru týpí. Když odjíždíme zavelí se „na kůň“. Je velké teplo. Cestou v tom teplu někdy i na motorkách je málem na spaní. Tak se snaží různě probrat a jezdí hadovitě po silnice. Různě se kroutí. Taky je začínají bolet záda, ramena atd..
Když jsem přejeli do Arizony, posouvali jsme hodinky. O hodinu méně. Jedeme přes Joseph City. Horečka chce fotku. Stavíme. Ostatní jedou. Kačka volá, že se zahýbá doprava. Tak jedem, ale Horečka to vypálil na motorce a jede rovně. Troubíme jak šílené, ale neslyší. Jede dál. Hu, co teď? Asi to otočil, ale už ho nevidíme. Kačka volá, že je viděl ať jedeme. Že ho viděli a že najede při dalším nájezdu. Tak jedem. Naštěstí jsme se všichni dojeli. Jozef jel chvíli proti nim, navzájem se všichni zdravili a nikdo nepoznal, že je to Horečka.
Chvíli s námi jeli čtyři další motorky. Jejich road captain měl na sobě žlutou reflexní vestu.
Jedeme přes Winslow. Míříme k Meteor Crater. Je to díra, kterou za sebou zanechal meteorit, který na Zemi dopadl před 50.000 lety. Je to jediná soukromá atrakce tohoto druhu. Vstupné S 12, na skupinu „ukecali“, S 11 na os. Tak ať se ukážou. Suvenýry, muzeum a velká díra. Cestička na vyhlídku. Namířené dalekohledy. Uprostřed bílá skvrna a tam ještě hlubší ďoura, která je přikrytá. Tam prý dělali nějaký průzkumný vrt. Taky tady cvičili kosmonauty na přistání na měsíci. Celkem zajímavé. Interaktivní muzeum. Úlomek meteoritu.
Cestou na parkoviště nám hora mladíků rozdávala letáčky s fotkou jejich skupiny. Chtěli točit videoklip. Měli dva barevné Hamry /žlutý a zelený/, Dog faced goods. Mě ten jeden vrazil do ruky tričko. Docela hezké, černé s nápisem na zádech. Cestou zpět se projeli prašnou cestou, aby se za nimi vznášel oblak prachu. Just for the feeling.
Dnes je teplíčko. Všichni v kůži jsou dost zpocení. Chtělo by to nějaké větráčky. Opět nějaký přírodní park, Walnut Canyon a nějaký forest. Z ničeho nic se objevil poměrně hustý jehličnatý les. Je příjemné jet najednou mezi stromy.
Po levé straně jsme minuli twin arrows. Dva šípy. No vcelku malé, zabodnuté u café.
Končíme ve Flagstafu. Večer jdeme to čínského bufetu. Za 7.49 můžeš sníst co hrdlo ráčí. Mají to tu moc dobré. A někteří opět schůzka s Jackem. Silnice byla celou cestu dobrá, místy Route 66, není a jede se po dálnici a opět se sjíždí. Značení nic moc, ale jde to.. Potkáváme čím dál tím víc motorek a většinou Haryků. Je to příjemné a příjemní jsou i motorkáři. Většina lidí jezdí Route 66 pouze ze západu ke Grand Canyonu. Říkajíi, že zbytek není nic moc. Je pravda, že dnešním dnem začala být krajina něco jiného a je atraktivnější a pohlednější.

Počasí nádherné, horko přes 30 st.
Najeto 368 km.

Strana: 1 2 3 Další