Západní pobřeží USA 2006 - den čtrnáctý, úterý 3.10.
14. den – 3. 10. 2006
Palm Springs – okolo Salton See – přes státní park Anza Borrego Desert – Santa Ysabel – San Diego
Celkem najeto 180 mil.
Dnes máme namířeno do San Diega, kde zůstaneme dva dny. Na cestu se jdeme posílit do místní palačinkárny a vyrážíme. Jistě nepřekvapí, že první zastávkou je dealer. Mají tu moc hezké věcičky. Ani Allain neodolal a zakoupil harleyový župánek. Takže další lavina tašek do auta. Teď už je jasné, že některým nebude stačit jen jeden další kufr. Míříme na jih kolem jezera Salton Sea, které leží 72 metrů pod hladinou moře. Kolem jsou vidět palmové školky. Odbočujeme směrem na západ do státního parku Poušť Anza Borrego. U informační cedule jsme se dali do řeči s jedním místním chlapíkem, který má kamaráda z Čech. Poslali jsme mu harleyovou CZ samolepku. V Borreguo Springs jsme šli na oběd do restaurace, která byla postavená v plechovém tunelu. Byla tam neuvěřitelně nedovtípivá, až úplně blbá servírka. Kdo vydržel čekat na objednané jídlo se najedl a se zbytkem se pak potkal u motorek. Venku je strašné vedro, tak se chladíme jak jen to jde. Než se chytla GPS, objeli jsme si několikrát zdejší kruhový objezd. U ostatních aut a kolemjdoucích to budilo minimálně pozdvižení obočí nad tím, co to ty motorky vyvádějí. Vymotali jsme se a přes hory míříme pryč směrem na San Diego. Další zastávka je v malém městečku Santa Ysabel. Žízniví jsme se vrhli na místní sámošku. Přes silnici je vetešárnoantik, ale je zavřený, tak ty „poklady“ obhlížíme jen z venku. Ještě natankovat a jedeme dál. Po okolních kopcích jsou vidět ranče a ve výbězích krávy a koně. Blížíme se civilizaci a domečků přibývá. Opět musíme jet kus po dálnici. Nic příjemného to není. Jedeme v pravém pruhu pro pomalejší auta, ale při nájezdech a výjezdech tudy mezi motorkama projíždí spousta aut, prostě šrumec. Boďa říkal, že chvílema raději zavíral oči. To i někteří z posádky auta, když měli ty škatulata-batulata motorek s kamionama celou dobu před očima. Do San Diega jsme dorazili v pořádku. Všem se ulevilo a byli upřímně rádi, že už jsme dojeli. Jediné jejich vroucí přání bylo alespoň jeden den na motorce nesedět. Ani místní recepční nezklamali, ač jsme si rezervovali bydlení na dva dny, tvrdili nám, že rezervace je jen na jeden den. Hm, naštěstí měli místo a rezervace šla prodloužit. Takže si jdeme před večeří trochu odpočinou. Ale ještě před tím zhodnotit co si kdo koupil pěkného ráno u dealera. Allain se šel mezitím vykoupat a než se vrátil kamarádi mu při hodnocení úlovků stihli vypít soudek piva, který během dne ulovil někde u benzínky. Na večeři se pak šlo zvesela. Ani Allain dlouho nesmutněl, protože jsme šli do steakhousu a pořádný flák masa vždycky potěší. Ňam ňam. Hned vedle té restaurace byl piano bar, kde Vám zahrají na přání a můžete si zazpívat. Nejvíce to roztočil Šťoural, který z plných plic zpíval Roll out the barrels a dokonce se snažil i do angličtiny přeložit Skákal pes přes oves. Vyšlo z toho však jen Jumping dog, jumping dog.
