Západní pobřeží USA 2006 - den šestnáctý, čtvrtek 5.10.
16. den – 5. 10. 2006
San Diego – Santa Monica
Cekem najeto 128 mil.
V půl osmé začíná napínavé naloďování kufrů do auta. Tak co, vejdeme se, nebo bude nutné přistoupit k plánu B – půjčení dalšího auta. Je to neuvěřitelné, u auta se kupí další a další kufry, tašky a různá jiná nečekaná zavazadla. Máme tedy menší logistický problém, ale vzhledem k tomu, že s sebou máme inženýra, nebojíme se. Vzhůru nakládat. Ač tomu nikdo nevěřil, ale každý v to tajně doufal, vešli jsme se! Auto bylo úplně narvané, nebylo z něj vidět a střecha určitě musela být úplně vypouklá. Do posledních skulinek se ještě někteří snažili nasoukat bundy. Nikdo mi nevymluví, že to auto nebylo nafukovací. Takže první úkol jsme dnes úspěšně zvládali a může vyrazit na zaslouženou snídani. Jdeme do hotelové restaurace, snídají tu i policajti motorkáři. Pozorovat místní číšníky je opravdu zážitek, to by asi náš hygienik nevydejchal, o bezpečnosti práce nemluvě. Například, aby jedna ze servírek dosáhla k výdejovému okénku, musela si vždy u skříňky pod okénkem vysunout šuple a stoupnout si na ně. Dnes nás čeká jen a jen dálnice. Nikomu se do toho moc nechce, ale není zbytí. Před cestou ještě natankovat. U pumpy jsme se zamotali s další skupinou motorkářů, kteří také přijeli doplnit nádrže. Opatrně rozmotat, ať s nimi nevyrazíme na druhou stranu a hurá do Santa Monicy. Místy je na dálnici v jednom směru až sedm pruhů. Hůůů. Pravidelně stavíme na odpočívadlech. Na prvním jsme si všimli, že je tam nějak hodně podobně oblečených lidí. V bílé nebo džínové, chlapi mají dlouhé vousy a ženy na hlavách bílé šátky. Že by nějací odrostlí hippies nebo tak něco? Boďa se nás však snaží přesvědčit, že to jsou členové sekty bílého šátku. No, nevim. Projíždíme kolem vojenské námořní základny. Podél dálnice jezdí tanky. Další zastávka byla v Irvinu. A pročpak tam? Je tam dealer přece, takže spojit dobré s užitečným. Další nájezd začíná. Obchod opouští každý minimálně s jednou taškou. Někteří i se čtyřmi, ale to jsou troškaři. Allain táhne bednu, že za ní skoro není vidět. No, to snad nemyslí vážně. Kam to dáme? Začíná boj o poslední skulinky v autě a v brašnách motorek. Neuvěřitelně se vše někam vešlo, ale co ta bedna? Do auta se nevejde ani po přeskládání části kufrů. Nevejde se ani na klín spolujezdce v autě, přesahuje až k řidiči. Tak si ji Allain zkouší přivázat na sedadlo u motorky. Tam se ale také nevejde. Takže co s ní? Poslední možnost je střecha na autě. Kupují cargo síť a bednu rvou na auto. No snad to cestou neuletí. Zpět na dálnici, je to ještě asi hodinu cesty. Narvané auto jelo hned za Kukrošem, protože motorky jsou mobilnější a ve městě zbytek snadněji dojedou. Nakonec se bedna osvědčila jako úžasný orientační bod, byla mezi auty dobře vidět. Máme to tak akorát, abychom včas vrátili motorky. Stihli jsme to a do půjčovny dojeli v pořádku, všem se ulevilo, že den na dálnici je za nimi. Vyndat vše z motorek, sundat vlaječky a nálepky. Odevzdávání motorek chvíli trvalo. Allain s Kukrošem mezitím jedou půjčit druhé auto. Zpátky byli asi za tři čtvrtě hodiny. Do Santa Monicy to pak bylo ještě kousek. Bydlíme na Ocean Avenue hned vedle mola. Když jsme pak v hotelové garáži vyndali z auta všechny kufry, bylo to neuvěřitelné, to vše se do toho auta nikdy nemohlo narvat. I bedna přežila. A co v ní vlastně bylo? Velký model harleyové motorky, která točí kolama, svítí a dělá hn hn hhhn. Asi tak. Hodit kufry na pokoj a hned na molo na večeři. Neproběhl žádný oběd, takže jsme pořádně vyhládlí. Do oka nám padla restaurace Bubba Gump Shrimps. Něco Vám to říká? Ano, je to z Forresta Gumpa, krevety se dají vařit, smažit, grilovat, pražit…… Restaurace měla úžasnou atmosféru, byla vyzdobená rekvizitami a vychytávkami z toho filmu. Nápojový lístek byl například přidělaný na pingpongové pálce. A ty krevety byly prostě božské. S plnými bříšky jsme se pak ještě šli projít po molu. Byl tam i stánek s legračními brýlemi, no to jsme si užili a nasmáli se. Opravdu dlouho už nás nic tak nepobavilo. Nešlo než dát Allainovi za pravdu, že to byl opět krááásnej den, co?

Zase ráno, zase balení

No je toho čím dál víc

Ještě jeden!

Pěkně naložený!

Nějak přibylo zavazadel!

Dokázal jsem to!

A jdem na snídani!

Copak to bude?

Všichni v očekávání

Ještě něco malého?

A hele kdo tu je!

Jdem platit

Ještě účet schovat!

No a jdem na to přátelé!

Škoda, že dnes naposled!

Toho naděláte, přijedeme zase!

V pohodě!

Boďa

Veronika

Pavel

A loučíme se s hotelem!

Ještě foto!

A jedem na LA

.................

.....................

..................

Pořád dálnice

Odpočívadlo a utíkáme!

Odpočívají .....

Doplnit tekutiny!

Probrat dálnici

Ťu, Ťu ňu

A hele co tu jezdí

Jedem dál!

.................

A hele cvičiště mariňáků!

..................

Další přestávka - dealer

Napřed se kouká!

No to sou věci!

Že by ještě jednou?

Co si asi koupím?

Že by?

Nech toho, máš doma!

Allain: To musím mít!

A mám to!

Ale kam s ním?

Jenom na střechu!

To myslíte vážně?

Jedem dál

...............

....................

..................

A jsme tady, konečná pro motory!

Vracíme!

Vybalujeme

Sundat vlajky

Všichni do jednoho!

..................

Musím je schovat!

Nic tam nenechat!

Poslední pohled

Odnést věci

Kde je druhý auto?

Opět naložit motorku, pozor na gumy!

Pozdě!

Máš dvě!

Už bych jela na hotel!

Taky mi to tu již nebaví

Aspoň pěkná tráva

A jedem do centra již bez motorek!

Nábřeží je tady!

Tady budou poslední noclehy v USA

Trocha bagáže!

Pořád to nosej!

Tak co ty pokoje?

Budou nebo ne?

To všechno je moje!

Nábřeží!

Jdem se projít!

...............

A přes most!

A hele, oceán!

Kam půjdem?

K moři?

Nebo?

Gumpovi na krevety?

Jdeme na ně!

Tak co si dáte?

Trocha dorta!

Zase něco sladkého!

Jídlo měli skvělý!

Jdeme do brýlí!

Určitě tyhle!

Pro mne tyto!

Vyjádřená myšlenka pohledem!

Slušej!

No moc! Oběma!

Abych Tě lépe viděla!

A pro dnešek dobrou noc!